Obavu, že soudci po zavedení hromadných žalob podlehnou tlaku, povedou politiku, budou ovlivňovat sociální témata a trestat společenské nepravosti vyslovil v připomínkovém řízení k návrhu zákona Úřad vlády. Jenže soudci projevili profesionalitu a místo filozofování zásadně odmítli princip morálního hazardu opt-out a ministerstvu spravedlnosti položili desítky nepříjemných otázek k věci.
Lekce právní filozofie, nesouhlasné disputace nebo otázky připomínkových míst, za nimiž následují spíše obecné a nedostatečné odpovědi navrhovatele, obsahuje 153 stran připomínek sebraných v připomínkovém řízení k návrhu zákona o hromadných žalobách.
Justice rozhoduje i politické otázky
Obavu z procesů, jejich účelem bude potrestat společenské nepravosti projevil například Úřad vlády: „Přes nesporné klady zavedení institutu hromadných žalob upozorňujeme na očekávatelný výrazný tlak na soudce v souvislosti s případy, v rámci kterých budou svým rozhodnutím moci zásadně ovlivnit určitá celospolečenská či sociální témata, např. domnělou diskriminaci, zformulování nových práv (domácí porody) apod. V daný okamžik se soudci může jevit souhrn individuálních nároků spíše jako sociální problém s nutností „potrestání společenských nepravostí“. Domníváme se, že v rámci věcného záměru zákona by mělo být jasně deklarováno, že institut hromadných žalob nesmí narušovat rovnováhu moci soudní a zákonodárné,“ uvedl v připomínkách Úřad vlády.
Jenže podle ministerstva spravedlnosti soudy v České republice už dávno ožehavé nebo politické otázky rozhodují: „Je nepochybné, že moc soudní je od moci zákonodárné i výkonné oddělena. To plyne už z ústavního pořádku České republiky. To, že ve vybraných případech soudy řeší ,ožahavé´ či ,politické otázky´, je pravdou, ale platí to pro soudnictví obecně. Např. rozhodnutí vrcholných soudů působí kvaziprecedenčně, a proto i pouhé vyřešení jednoho individuálního případu může mít zásadní ,celospolečenský´ dopad. Z tohoto úhlu pohledu se tak riziko, které je v připomínce zmiňováno, vztahuje na řízení jako takové,“ odpovědělo na námitku ministerstvo spravedlnosti.
Ministerstvo podle svých slov dále spoléhá na schopnosti i sebeomezení soudců, kteří budou k vyřizování hromadných žalob přistupovat svědomitě a v souladu se zákony, budou se přitom pohybovat v rámci zákonných mantinelů, které jim v těch kterých oblastech vymezil zákonodárce, a nebudou tak překračovat svoji úlohu, kterou v českém právním řádu plní.
Donutit lidi soudit se může jen varianta opt-out
Jednotlivé soudy a soudci však v připomínkovém řízení šli namísto politicko-filozofických řečí přímo k věci. Takřka všechny připomínkující soudy shodně zavrhly princip opt-out, kdy jsou do skupiny žalobců zahrnuty všechny obdobné žalované nároky a ten, který se nechce soudit, to musí dát najevo „odhlášením se“. Soudy argumentují, že jde o invazi anglosaského práva do našeho kontinentálního systému, kultury i jiné ekonomické úrovně.
Navíc se tento neobvyklý princip neslučuje s českým právním řádem, napsal Krajský soud v Praze jménem všech podřízených soudů: „Je nutno zdůraznit, že naprosto jiné právní prostředí než v USA je v České republice. I z obsahu předloženého materiálu vyplývá, že v kontinentální Evropě je více využíván model opt-in a model opt-out je typický pro USA a další země common law, tedy pro právní prostředí naprosto odlišné. Orientace na model používaný v USA z tohoto pohledu postrádá logiku,“ uvedl soud.
Celý text je přístupný předplatitelům Legislativního monitoru.
Přihlásit se Registrovat se Více informacíIrena Válová
Příspěvek Mají soudci hromadnými žalobami trestat společenské nepravosti? Už teď to odmítají pochází z Česká justice